﻿
&names=date,name,shortName|
*,"485. (novozélandská) peruť Královského letectva","485. peruť RAF"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"485. (novozélandská) peruť byla vytvořena 1. března 1941 v Driffieldu jako první novozélandská peruť vzniklá podle článku XV Empire Air Training Scheme. Patřila mezi šest perutí vytvořených z personálu Královského novozélandského letectva pro službu u Royal Air Force. Během formování a prvních operačních letů používala starší Spitfiry Mk.I, které začátkem června 1941 vyměnila za Spitfiry Mk.II.
Operační způsobilosti v obranné roli dosáhla 12. dubna 1941 a 23. června uskutečnila první útočné operace nad Francií z předsunutých základen v jižní Anglii. Následující měsíc se natrvalo přesunula na jih do Redhillu. V této době doprovázela nálety typu „Circus“ nad okupovanou Francií, při nichž byl malý počet bombardérů RAF používán jako návnada k vylákání německých stíhačů do boje.
V srpnu 1941 začala nahrazovat Spitfiry Mk.II verzí Mk.VB. Nejméně dvacet těchto nových letounů bylo zaplaceno z veřejné sbírky, do níž přispívali obyvatelé Nového Zélandu a tichomořských protektorátů. V říjnu 1941 se peruť přesunula do Kenley a zůstala tam až do následujícího léta. Právě v tomto období se v boji poprvé objevil německý Fw 190, který způsobil těžké ztráty mnoha perutím RAF, a 485. peruť nebyla výjimkou. V červenci 1942 byla stažena k odpočinku a doplnění.
Stále vybavena Spitfiry Mk.VB se v říjnu 1942 přesunula do Irska, ale začátkem ledna 1943 se vrátila do jižní Anglie a obnovila útočné operace. V červenci odešla do Biggin Hillu a převzala Spitfiry Mk.IXB od 611. perutě. Ty používala do listopadu 1943 při útočných stíhacích přepadech a doprovodu bombardérů. Začátkem listopadu byla krátce stažena z bojů k odpočinku a dočasně se vrátila ke Spitfirům Mk.VB.
V únoru 1944 byla znovu přezbrojena na Spitfiry Mk.IX a současně se stala stíhací-bombardovací jednotkou. Mnohé z těchto Spitfirů byly vybaveny dvěma kulomety Browning ráže .50, což bylo první použití této zbraně na Spitfirech. V rámci příprav na vylodění v Normandii v červnu 1944 podnikala nízké útoky na nepřátelské komunikační cíle, radarové stanice a podobné objekty.
Po zajišťování vzdušného krytí invazním silám operace Overlord a normandskému předmostí se v srpnu 1944 přesunula do Normandie. Po průlomu z Francie následovala spojenecké armády do zemí Beneluxu. Na Nový rok 1945, kdy sídlila v Maldegemu v Belgii, ztratila při útoku Bf 109 v rámci operace Bodenplatte jedenáct Spitfirů na zemi. Mezi piloty ani pozemním personálem však nebyly žádné oběti a nové Spitfiry byly k dispozici už následující den.
V operacích pokračovala do února 1945, kdy byla stažena do Spojeného království k přechodu na Tempesty; během výcviku používala také několik Typhoonů. Kvůli nedostatku Tempestů však přezbrojení nebylo dokončeno a pro závěrečné týdny války v Evropě dostala Spitfiry Mk.XVI.
Poslední bojovou misi uskutečnila 7. května 1945, kdy z letiště B.105 Drope v Německu hlídkovala nad Oldenburgem. Oficiálně byla rozpuštěna 26. srpna 1945."|
